Jsem Irena Dutková, průvodkyně na cestě k sebepoznávání a k životu ve větší lehkosti, radosti a naplnění.
Vždy mě v životě víc lákalo jít si svou vlastní cestou, než se přidávat k davu a k tomu, co se sluší, nebo je právě trendy. Dříve, než jsem se dostala k většímu prozkoumávání vědomého žití, mě léta zajímala zdravá strava. Zavedlo mě to v roce 2007 k intenzivnímu studiu makrobiotiky. Nápad nabídnout tuto stravu, ze které jsem byla nadšená, i další zájemcům během jejich dovolené, vedl v roce 2009 k založení cestovní kanceláře. Tu jsem provozovala až do roku 2025 a věřte, že kromě vývoje vlastní firmy to byl především velký mentální rozvoj pro mě! Děkuji za ty nádherné chvíle, hluboké zážitky i vzniklá přátelství a děkuji také za různé výzvy, za všechny „nepříjemné reakce“ od některých lidí, kteří mi přišli do cesty – to vše mě tlačilo se zamýšlet, řešit, hledat, zkoumat, měnit.
Prošla jsem za posledních 20 let, i díky různým zdravotním potížím, mnoha terapiemi, postupy, procesy, které mně nějakým způsobem formovaly a posouvaly především v mém mentálním vývoji a poznání.
Celý lidský život je cesta, která se neustále klikatí. Díky mému poznání, zkušenostem a těžkostem, které jsem musela překonávat, si svůj život dnes opravdu užívám. Ve větším klidu, nadšení, v mnohem větší vnitřní naplněnosti a pevnosti. Těším se na nové výzvy a ráda pozoruju, kam mě život vede, kde je mé místo.
Ráda předávám své poznání pestrého, naplněného žití dalším zájemcům, které tato cesta a přístup oslovuje.
Příběh Ireny a Duhového koníka
Nejen malé firmy bývají úzce spjaty s postavou jejich tvůrce, či tvůrců. Nejinak tomu bylo i v případě Duhového koníka. Tady najdete příběh o tom, kde pramenila a z čeho vycházela filozofie téhle ojedinělé cestovní kanceláře.
Vyrostla jsem v pětičlenné rodině na vesnici nedaleko Mělníka. Své mládí jsem trávila hodně v přírodě, venku a v přirozené tvořivosti, kterou ve mně podporovala moje maminka. Velkým obohacením byla i přítomnost prarodičů, kteří obhospodařovali svoje pozemky vedle našeho domu. S hřejivým pocitem vzpomínám na nádherné chvíle, které jsme prožívali jako děti. Mohli jsme přihlížet chodu hospodářství (samozřejmě jsme museli i pomáhat) během celého roku – od setí, přes udržování, po sklizeň a zpracování.
Slavili jsme všichni společně všechny sváteční dny v roce, pečlivě jsme se na ně připravovali. Velký důraz byl dán i narozeninám a svátkům každého z nás. S babičkou jsem často vařila a pekla, učila jsem se od ní šít i vyšívat. Moje maminka na druhou stranu vášnivě ráda cestovala a poznávala nová místa nejen v Čechách a k této zálibě vedla i nás. Od mala a často jsme s ní cestovali a navštěvovali různé kouty hlavně v Čechách a na Slovensku.
Byť jsem na gymnáziu přirozeně tíhla spíše k humanitním předmětům (milovala jsem literaturu, divadlo, cizí jazyky), na doporučení mého třídního učitele jsem se dala na studium ekonomie. Studovala jsem Mezinárodní vztahy a marketing nejprve na VŠE v Praze, poté na soukromé obchodní škole ESC v Dijonu. Tím, že studium ve Francii bylo ještě specializované na obor víno a destiláty, určila tato nádherná roční zkušenost směr mého dalšího působení na příštích 12 let.
Pracovala jsem pro vinařské, alkoholové a sýrařské společnosti v Německu, v Čechách a v Polsku. Byly to ze současného pohledu zajímavé a jistě v lecčems obohacující roky. Procestovala jsem pracovně velký kus Evropy, poznala různé kultury, různé sociální vrstvy – „vybranou společnost i obyčejný život“. Kromě příjemného a objevného cestování jsem byla nadšená, že mohu uplatňovat mou znalost několika cizích jazyků (mluvím německy, francouzsky, anglicky, polsky a rusky). Kancelářská práce, časté sezení v autě a v letadle na cestách, nepravidelný režim, špatná strava a vlastně i chybějící jasné a více smysluplné zaměření v životě postupně vedly k tomu, že se můj zdravotní stav zhoršoval. Snižovalo se také mé pracovní nasazení a zájem pracovat pro myšlenky, kterým nevěřím a nestojím si za nimi.
Vše se stupňovalo, i můj osobní život chřadl, až na silvestra 2008 při čtení populárně duchovní literatury (Hovory s bohem) a v klidu horského prostředí zavátého sněhem mi přišla jasná zpráva: „Odejdeš z práce, rozvedeš se a do roka budeš mít miminko“. To vnuknutí bylo tak jasné a tak pro mě radostné, že jsem ho hned zrealizovala. Tedy část – dala jsem si roční pracovní prázdniny, během roku jsem se rozvedla. No, miminko se nedá tak snadno přivolat… Bylo mi 37 let a začala naprosto nová životní etapa. Asi také díky tomu, že jsem již druhým rokem praktikovala makrobiotickou stravu, se mé vnímání trochu projasňovalo a měnilo. Neměla jsem žádnou konkrétní představu, co budu dělat, s kým budu, kde budu. Vrátila jsem se do domu mých rodičů, kde jsem měla svůj velmi příjemný byt a prostě jsem jen tak byla – s pocitem, že se vše děje správně.
Na jaře roku 2009 jsem se zúčastnila spolu ještě s dalšími asi 20 příznivci makrobiotiky víkendové párty u kamarádky na chalupě. Obě jsme byly bez zaměstnání, obě tvořivé, radující se ze života. Při společném mytí nádobí kamarádka povídá: „Pojďme udělat tábor pro děti, třeba divadelní!“ Neměla jsem zkušenosti s organizováním táborů, nicméně mě to nějak oslovilo: „Dobře, tak když tábor, tak udělejme nejprve něco menšího, ať si to ozkoušíme.“ Semínko bylo zaseto.
Na čarodějnice 2009 vznikla první myšlenka o Duhovém koníku. Začaly velké přípravy, cestování po Čechách, dlouhé debaty, setkávání s lidmi… S mou kamarádkou a spoluzakladatelkou Duhového koníka Dominikou Tomáškovou jsme trávily mnoho času rozmýšlením a přípravami, i na dovolenou k moři do Igrane jsme jely společně. První akci jsme uskutečnily koncem září 2009 v Janských Lázních. A zájem byl velký. Spolu se všemi účastníky jsme se krásně bavily. Divila jsem se, jak jsem po celé té první víkendovce v kondici a plná energie – to ta radost nás nabíjela. Pak už to šlo jedno po druhém, většina akcí se povedla. Tvořily jsme z radosti a nadšení. Co se nám líbilo za téma, co jsme měly rády, to jsme zkusily zařadit do různých akcí.
Dominika se postupně upozadila a odešla na mateřskou dovolenou. Je však stále přítomna svým krásným, srdečným duchem – tvoří grafiku pro Duhového koníka, občas vaří a občas vede dětský program. Já jsem si ponechala ve firmě řídící funkce. Ale i mě se (skoro v mých čtyřiceti letech) narodila holčička Anička, a tak jsem v roce 2011 a 2012 činnost Duhového koníka trochu pozastavila. Poté firma znovu začala nabírat dech. Od začátku roku 2016 jsem vnímala silnou potřebu změn, jak ve svém soukromém životě, tak v Duhovém koníku. Sice to trvalo, ale změny se děly! Byly krásné, byly náročné, tvořivé a velmi mě naplňovaly a posouvaly dále.
V roce 2025 se existence cestovní kanceláře naplnila a já jsem tuto část firmy uzavřela. Mnohé nádherné a hluboké vzpomínky na setkávání, společné zážitky a lecjaká dobrodružství zůstávají v srdci mém a jistě i mnoha našich zákazníků. Potkávat se však můžeme dál! Pokračuji v organizování kurzů zdravého životního stylu s Vlaďkou Strnadelovou a Honzou Zerzánem (na živo) a zcela nově a přirozeně začínají vznikat on-line semináře a konzultace k tématu vědomého žití.
Přijďte se k nám podívat – jste srdečně zváni.
Irena Dutková,
majitelka projektu Duhový koník a Vianova